Simo Häyhä: Bílá smrt

Když se řekne "odstřelovač", většina lidí si představí někoho v maskovacím obleku, schovaného na kilometry daleko s moderní puškou. Ale Simo Häyhä? Ten měl jen obyčejnou pušku bez optiky, bílý maskovací oblek a legendární schopnosti, které z něj udělaly noční můru sovětských vojáků.

Narodil se v roce 1905 v Rautjärvi, malém městečku na Karelské šíji, poblíž tehdejších hranic se Sovětským svazem. Už od mala byl vášnivým lovcem a střelcem, což se mu později sakra hodilo. V roce 1925 narukoval do finské armády, kde si brzy všimli jeho talentu – přesné oko, klidná ruka a neskutečná trpělivost z něj udělaly ideálního odstřelovače.

Pak přišla Zimní válka (1939–1940), kdy se Stalin rozhodl, že si Finsko prostě vezme. Jenže to nečekal na někoho jako byl Häyhä. V drsných mrazech, často při teplotách hluboko pod nulou, se schovával v závějích sněhu a čekal na svůj cíl. Nepotřeboval optiku – věděl, že by se mohla zamlžit nebo odrážet světlo a prozradit jeho pozici. Střílel jen s mířidly a nikdy neminul.

Jeho skóre? Minimálně 500 potvrzených zabití za pouhých 100 dní. A to jsou jen oficiální čísla. Některé odhady mluví o více než 700 sovětských vojácích, které poslal na onen svět. Sověti mu začali říkat „Bílá smrt“ – a právem. Zoufale se ho snažili dostat, ale neúspěšně. Nakonec ho v březnu 1940 trefili do obličeje explozivní střelou. Přežil, i když mu půlka tváře chyběla.

Po válce se stáhl do ústraní, věnoval se lovu a dožil se úctyhodných 96 let. Zanechal po sobě legendu, která ukazuje, že i jeden muž, pokud je dostatečně odhodlaný a schopný, dokáže změnit běh války.