Lov s termovizí: Když pokrok potká les

Lov s termovizí: Když pokrok potká les

Hele, ruku na srdce – těch hádek kvůli termovizi už bylo mezi náma víc než dost. Některý myslivecký spolky to málem položilo. Jedni drží zuby nehty klasiku, druhý jdou s dobou a nebojí se sáhnout po moderní technice. A víš co? Ani jedna strana to nemá úplně špatně.

Jenže časy se mění. Kdysi jsme šli v noci na čekanou s baterkou, světlo kolikrát jak z pouti a zvěř spíš zplašená, než že by padla. Dneska? Zapneš termovizi, máš zvěř jak na dlani. Rána padne přesná, čistá, a zvíře netrpí. To není pohodlnost, to je zodpovědnost.

Jasně, chápu ty, co říkaj, že to už není "ten pravej lov". Že tam chybí to napětí, tradice, že je to jak hrát šachy s počítačem. Ale ruku na srdce – co je víc myslivecký než ulovit zvěř bez zbytečnýho trápení? Na první dobrou, rychle a jistě. To přece chceme všichni.

A že se noční lov změnil? No a co. I před sto lety se určitě našli dědkové, co nadávali na pušky s opakováním, že ručnice byla lepší. Pokrok nezastavíš. Dneska máme termovize, zítra třeba laserovej plot kolem honitby – kdo ví. Ale hlavní je, že les je pořád les a my jsme pořád ti, co za něj nesou zodpovědnost.

Takže kamarádi, jestli vám pod rukou prošla nějaká ta termovize, neházejte hned flintu do žita. Zkuste to. Možná zjistíte, že i v tý studený šedi na displeji je pořád kousek starýho dobrýho lovu. Jen trochu jinak.

Lovu zdar! A technice čest – pokud slouží zvěři.